Jsme tři...!!!
Jirka,23.09.2009,09:04
 
Fotogalerie



2008 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12
2009 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12
2010 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12
27.05.2012
   Pohřeb je důležitým rituálem a patří k procesu zármutku. Není to jen známka, že život někoho skončil, je to i známka toho, že ten život byl prožitý.I když jsi odešel, jsi tu s námi dál...
.......................................................................................
24.04.2012
   Fotky z oslavy 90 let prababičky.
.......................................................................................

JSME OPRAVDU UŽ TŘI !!!!

         Je 6:48 a já jsem právě přijel – s klepající se bradou a vlhkýma očima (to asi stále ta vlhkost vzduchu po povodních). Odemykám dveře, které už za několik měsíců budou „opatlané“ zhruba ve výši mých kolen. Zouvám si boty, odhazuji tašku a jdu ke stolu, kde je obyčejnou tužkou rychlou rukou napsaný lístek: „10 dkg másla, 140 dkg cukru a polohrubé mouky, 3 vejce“ - Janča ještě včera o půl páté odpoledne dělala rybízovou bublaninu.

          Slyším souseda, jak zamyká dveře od bytu a jde jako každý normální den do práce. V duchu se usmívám a sám pro sebe si říkám, že pro mě tento den nebude dnem normálním, pro mě ten dnešní den bude den s velkým D Den Daníka. Zvoní mi budík - ja ho vypínám a v duchu si pod fousy prohazuji: "Dnes nemusim, dnes bych měl slavit, ode dneška jsem rodič!". ...napadlo Vás někdy, proč i muži jsou RODIČEM, když nerodili?

          Ano, přijel jsem z porodnice – před půl čvrtou v noci se mi (a samozřejmě i Janče) narodil syn Daniel. Dal si načas – „vylezl“ až šestý den po termínu. Jen okamžik se mi mysl sveze na otázku, proč trasa z porodnice ukázala spotřebu přes 12 litrů a vzápětí si sám rychle odpovídám – to asi bude ta cesta z Ústí bez řazení – jen na dvojku a dvacítkou.:) Prostě jsem chlap a nemůžu prý dělat dvě věci najednou. A já zrovna myslel na svou skvělou - a dnešní noc velice statečnou - ženu a na svého klučinu, který mi za pár let pomůže postavit „barák“, protože strom už jsem zasadil a díky Danovi mám i druhý úkol muže splněn.

          Nepůjdu si lehnout, i když mám pocit, že jako chameleon dokážu otočit oči dovnitř hlavy. Chci hned celému světu sdělit, že jsem šťastný a vlastně i že rod Trojanů má pokračovatele... Foťák přestal blikat – fotky jsou již stažené v počítači. Hned kontroluju kvalitu „digitálního kinofilmu“ a už zase ta vlhkost vzduchu…
          Uvědomuju si, že jsem spoustu věcí nestihl. Nestihl jsem Janče před mým odjezdem z porodnice po devadesátésedmé říci, že ji miluju; nestihl jsem poděkovat vrátnému, že mě za noc 3x pustil do areálu nemocnice a ukázal mi, na kterou stranu se otevírají dveře :); nestihl jsem Daníkovi spočítat, jestli má všech 20 prstů a nestihl jsem si ani pořádně uvědomit, že jsem táta. 
          Ale zato jsem stihl udělat během noci pár vtípků (z nervozity), kterým jsem se kupodivu nesmál jen já; stihl jsem roztrhnout „erární“ kalhoty, když jsem se po porodu celý spocený pokoušel o "odlehčovací" dřep; stihl jsem natočit našeho syna, jak poprvé otevřel oči a stihl jsem poděkovat paní doktorce, že mi dlouho nenechala "trápit" manželku.
          Teď mi úsměv na rty vloudilo i to, že si broukám píseň, která nám hrála včera večer při cestě do porodnice: „Nebudu sám nebudu sám, zejtra tě mááááám, mááááám, mááááám“.

Takže – jsem táta. Dobrý, ne?
Nejsem první, kdo má pěkného syna, ale nikdo nemá toho, co má na prsou modrou tuší napsáno číslo 47 – protože ten je náš!

Jirka

dalsi fotky maminky nebo "napuchlého" Daníka budu moci publikovat až po schválení Jančou...

edit 25.7.20:00 - už jsme něco vybrali
edit   9.8.21:00 - a další přidány dnes
Fotografie
VIDEO

 

 
10 let, 6 měsíců a 8 dní
8 let, 4 měsíce a 26 dní