Svatba
Jirka,05.12.2008,21:58
 
Fotogalerie



2008 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12
2009 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12
2010 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12
27.05.2012
   Pohřeb je důležitým rituálem a patří k procesu zármutku. Není to jen známka, že život někoho skončil, je to i známka toho, že ten život byl prožitý.I když jsi odešel, jsi tu s námi dál...
.......................................................................................
24.04.2012
   Fotky z oslavy 90 let prababičky.
.......................................................................................

          Představte si večer, venku velká bouřka a televize - když zrovna jde - nic nedává. To je prostě situace jako stvořená pro hezké chvíle - třeba i pro zásnuby. A tak se mě Jirka zeptal, jestli ho chci a já řekla že ano. Bylo 25.června 2008 a čekal na mě moc krásný prstýnek. Řekli jsme si, že nebudeme na nic zbytečně čekat a svatbu uděláme ještě na podzim. Po dlouhém rozhodování a hledání možností kde ji uspořádat, jsme se rozhodli pro Holešov. Nejen, že měli volné hezké datum - 11.10. - ale také mají výtah pro babičku na vozíčku.

          Další starosti byly se zákusky, museli jsme si vypůjčit šaty, najít dobrou hospodu...bylo toho hodně, ale zvládli jsme to dobře. Šaty pro mě, pro družičku Aničku i pro ženicha jsme půjčili v Lanškrouně. Zákusky nám napekla paní z blízké vesnice, slivovice se nějaká ta ulitá taky našla. Místo pro hostinu jsme vybrali bez potíží - Motel Jerry na konci Hulína. A koláčky jsme pekly den před svatbou doma - bylo jich 600!

          Oznámení nám udělal Jirka. Trošku jsme kombinovali naše návrhy a tak vzniklo netradiční a krásné oznámení. I pozvánky ke stolu, čokoládky a jmenovky na stůl se nesly ve stejném stylu. Snubní prstýnky jsme vybrali v Žamberku.

Svatební oznámení
Svatební oznámení

Pozvánka ke svatebnímu stolu
Pozvánka ke svatebnímu stolu

 

          Do Hulína jsem odjela už ve čtvrtek 9.října, protože bylo co dělat a zařizovat. V pátek ráno se pekly koláče a v poledne přišla výpomoc a přijela i Anička (Jirkova sestřenice) trošku pomáhat. Zajeli jsme pro zákusky, rozdělili je do krabic a pár krabiček i roznesli. Večer jsme zašli připravit prostření a zkontrolovat výzdobu. Trvalo to sice dlouho, ale výsledek byl nad očekávání dobrý. Později večer přijeli i kamarádi a tak jsme šli spát vcelku pozdě. V sobotu ráno jsme musely s Aničkou brzo vstávat, protože na nás už čekala paní kadeřnice. Za 2hodiny nám vykouzlila krásné účesy. Nezbývalo než se najíst a začít se chystat na oblékání.

          Na chodbě se mezitím začali scházet svatebčané. Každý dostal párek a pečivo, aby nám neumřeli do oběda hlady. Postupně přijel i ženich s rodinou. Jirka mě přes dvěře do pokoje, kde jsem se oblíkala žadonil o pusu a podobně, ale já odolala! Po té co si všichni oblekli potřebné doplňky svatebních šatů si ženicha odvedla "budoucí" tchýně stranou. Nabízela mu totiž falešnou nevěstu a k ní velké věno, ale Jirka se nedal. Ledabyle falešnou nevěstu odmítl a vydal se mě hledat. Sešli jsme se v kuchyni a společně poděkovali našim rodičům za výchovu. Maminky dostaly kytičku a taťkové lahvičku slivovice. Jak se jim zajiskřilo v očičkách! :)

          Vyjeli jsme na obřad, každý ve svém autě a řádně seřazeni. Obřad byl dojemný a naše ANO! jsme ještě trošku přizdobili slovy "Moc rád/a". Konečně jsme si mohli vyměnit prstýnky a první legální manželský polibek. Před obřadní síní na nás čekalo další překvapení. Svědek nasadil Jirkovy pravý koňský chomout a mně dal do ruky opratě. No pro kamery jsem Jirku trochu poplácala řemeny z opratí, ale za chvilku už jsem mu chomout sundávala - tak jsem na něj byla hodná! Následovalo povinné fotografování skupinových snímků a obrázků s družičkami a svědky. Kvůli mlze jsme museli vynechat focení v parku a jet rovnou na hostinu. Trošku jsme všem udělali čáru přes rozpočet, ale nedalo se nic dělat. Každopádně další překvápko na sebe nenechalo dlouho čekat. Jeli jsme s jirkou (již jako manželé) v jednom autě a tomu najednou asi 200m od plánované zastávky u hospody došel benzin - vezl nás svědek Petr, takže jsme hned tušili, že se něco bude dít. No co se dalo dělat... Byl nám dovezen trakař a Jirka mě na něj naložil. Samozřejmě nezvolil nejkratší cestu, hlavně, když viděl jak mi cvakají zuby... Celou rozdrkotanou, ale živou, mě dovezl až ke vchodu do motelu Jerry a tady jsme ještě chvíli čekali. Mezitím se za menší úplatu povozili na trakaři i všichni kluci a družičky.

          Při vstupu do vyzdobeného sálu nás ještě čekal přípitek - já si vybrala slivovici a Jirka vodu! A pak ještě rozbitý talíř, který jsme společnými silami nakonec zdárně uklidili. Protože jsme museli ještě chvilku čekat, představila svědkyně Martina první hru. Po krásném přípitku, jsme společně jednou lžící a pod jedním ubrusem okolo krku snědli polévku. Po obědě následovaly další hry a okolo třetí i slíbené focení v parku -  Svatební fotky z parku. Když jsme se vrátili z focení, přijela taky kapela. Od té chvíle už jsme se nezastavili ani na chvilku. Byla připravená spousta her, včetně hry 5 proti 5, chodili jsme hodně hodně hodně tancovat a výborně jsme se bavili. Doufám, že i svatebčané se bavili stejně dobře - Svatební veselí.

          Konec našeho krásného Dne D se nezadržitelně blížil. Ale byli jsme moc spokojení. Svědkové nám krásně přichystali zábavu, Martina si pohrála s hrami a s prezentacemi obrázků a videí nejen z našeho dětství. Bylo to super. Snad se všichni dobře pobavili, najedli a nakonec i vyspali. :)

 

DĚKUJEME VŠEM ZA PŘÍJEMNOU ATMOSFÉRU A ZA TO ŽE S NÁMI V TEN DEN BYLI

ZVLÁŠTNÍ PODĚKOVÁNÍ PAK PATŘÍ RODIČŮM ZA POMOC PŘI ZAŘIZOVÁNÍ (hlavně mamince nevěsty)

DĚKUJEME I SVĚDKŮM - PETROVI ZA ODVOZ NEVĚSTY A PŘICHYSTÁNÍ PŘEKVAPENÍ

MARTINĚ ZA TO, ŽE NÁM SESTAVILA TAK KRÁSNÉ PREZENTACE A POHRÁLA SI S HRAMI

DĚKUJEME I MARTINOVI A EMILCE HEGEROVÝM ZA FOTOGRAFOVÁNÍ

 

DÍKY

 

 

 
10 let, 6 měsíců a 8 dní
8 let, 4 měsíce a 26 dní